Žluté trabanty Dana Přibáně

25. srpna 2018 - zdroj tisková zpráva

Žluté trabanty Dana Přibáně objely svět a vrací se domů!

Poslední výprava žlutého cirkusu a jejího mezinárodního česko-slovensko-polského týmu vyvrcholí 24. až 26. srpna spanilou jízdou napříč Slovenskem a Českem!

Velká cesta domů, jak svou výpravu posádka žlutého cirkusu nazvala, začala na jihu Indie mezi palmami města Kochi, aby pak projela celý barvitý subkontinent až na sever mezi hořící pohřební hranice magického města Váránasí. Dál do Nepálu a podhůří Himaláje, kde trabanty pokořily rekord dvoutaktního auta a vyjely do výšky přes 5300 metrů nad mořem! "V Jižní Americe jsme vyjeli čtyři tisíce osm set, takže jsme si věřili, že to dokážeme, nečekali jsme ale, že nejvyšší vrchol neznamená nejtěžší. Když jsme pak klesali, dávaly nám Himaláje více a více zabrat. Ať už strmými kopci bez asfaltu, sněhem, nebo vodopády, ale zvládli jsme to!" hodnotí "boj o vrchol" Dan Přibáň.

S vypětím všech sil překonali cestovatelé hory mystického malého Tibetu v Ladaku a probojovali se až na hranice Pákistánu - země se špatnou pověstí, která ukázala, že nic není tak zlé, jak to vypadá v televizi"Z Pákistánu jsme měli i přes všechny naše zkušenosti obavy a nedá se říci, že neoprávněně, na druhou stranu to byla asi nejpohodovější zem na trase, na rozdíl od Číny, která naopak v uvozovkách předčila naše očekávání, jak děsivé to tam bude," shrnuje to Dan Přibáň.

Žluté trabanty Dana Přibáně

Čína nechtěně umožnila cestovatelům nahlédnout za kulisy. Její západní část je ponořila do technokratické diktatury jak ze sci-fi. Pod dohledem tisíců kamer velkého bratra utekli s úlevou mezi kyrgyzské jurty, aby konečně v uzbeckém Samarkandu dokončili cestu kolem světa!

Samarkand byl nejvýchodnějším bodem jejich první cesty v roce 2007. Od té doby žluté trabanty projely Afriku, Jižní Ameriku i Austrálii a jihovýchodní Asii a když se do města vrátily z východu, kruh se uzavřel. "Bylo to úplně jiné, než jsem čekal. Lidem doma to přišlo asi slavnostnější než nám. Na druhou stranu, když jsme v pohodě a s úsměvem táhli na laně nepojízdného malucha, o kterém jsme netušili, zda ho dokážeme opravit, říkal jsem si, že jsme se od chvíle, kdy jsme tu byli naposledy, vážně něco naučili. Být mnohem více v klidu, když věci nejdou podle plánu!" glosuje to principál žlutého cirkusu. Dál už výprava pokračovala ve svých stopách. Napříč Uzbekistánem, na "dno pouště" k vyschlému Aralskému jezeru, do Kazachstánu, do Ruska a na Ukrajinu.

Z Indie přes Banskou Bystrici do Prahy!

Vyvrcholením pětiměsíční cesty bude spanilá jízda Slovenskem a Českem. U malé vesničky Ubla žlutý cirkus překročí hranice Slovenska, aby v pátek 24. srpna odpoledne v 16:00 přijel do Banské Bystrice na náměstí. Další den pak vjede do Česka a zamíří do Zlína, města mistrů cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. Tam se zastaví v sobotu 25. srpna opět v 16:00 u Muzea Jihovýchodní Moravy. A v neděli 26. srpna ráno pak s kolonou (nejen) trabantů vyrazí na finální jízdu po D1 na Prahu a budou doufat, že se naše nejstarší dálnice nezapíše mezi nejděsivější úseky výpravy.

Cílovou pásku protne žlutý cirkus kolem čtvrté odpoledne v parku na Kavčích horách (hned za budovou České Televize), kde velká cesta domů skončí!

"Všichni jsou zváni! Teprve podruhé se vracíme domů po svých a poprvé to chceme udělat velkolepé! Jedeme přímo z divokých indických velkoměst, himalájských velehor i asijských pouští, špinaví, odření, ale šťastní a chtěli bychom tenhle pocit, že svět je pořád krásný, sdílet se všemi," řekl k tomu "náčelník" výpravy Dan Přibáň.

Ke spanilé jízdě se může připojit kdokoli!

K jízdě žlutého cirkusu se můžete připojit kdekoli na trase a na jak dlouho budete chtít. Tým bude sdílet svou aktuální polohu na facebooku. Přijet můžete čímkoli. Ideálně samozřejmě trabantem, maluchem nebo na jawě. Ale zařadit se mohou všechny starší i mladší veterány a pokud nemáte v garáži žádný dědeček automobil, nevadí, přijeďte tím, co máte.

Mapa plánované trasy včetně všech zastávek je k vidění zde: http://bit.ly/velky_navrat

Žluté trabanty Dana Přibáně

O týmu

Žlutý cirkus tvoří osm lidí a čtyři vozidla, dva trabanty Egu a Babu, maličký polský Fiat 126p řečený maluch a Jawa 250 pojmenovaná Anežka. Protože vítězné mužstvo se nestřídá, vyrazil tým opět v mezinárodní česko-polsko-slovenské sestavě. Z minulé australské výpravy je to Dan Přibáň, autor celé koncepce, kameraman Zdeněk Krátký a fotograf Vojta Duchoslav, kteří dali seriálu a filmu špičkovou vizuální podobu. Nesmrtelný slovenský motocyklista a optimista Marek Slobodník. Marek Duranský, náhradník, který na minulou výpravu neplánovaně přijel, předčil všechna očekávání a zůstal. Nechybí ani největší pankáč Polák Radek Jona, který dokáže opravit cokoli, ale také stále ztrácet pas. Jako pojistku, aby to vůbec přežil, se stal kapitánem malucha Honza Setvín, hasič a záchranář. Jako poslední nováček týmu vstoupil na palubu Lukáš Venclík, který poté, co nás přesvědčil, že je skvělý kandidát, přiznal, že nemá řidičák. To nás přesvědčilo definitivně, že není normální, a přidal se ke žlutému cirkusu!

Výběr nejlepších fotografií z cesty najdete zde:

www.dropbox.com/s/eij7yf6jqmkfnsx/Transtrabant-2018-press-foto.zip?dl=0

Několik úryvků z deníku výpravy:

Budíček se samopaly (Indie)

Další den pomalu končí. Dnes jsme skoro neopravovali, což tiše, abychom to nezakřikli, oslavujeme. Nacházíme si krásnou louku, utáboříme se a spokojeně usínáme. Ze snu nás vytrhne kmitání světel a siluety samopalů hrající podivné divadlo na stanových plachtách. "Prosím spolupracujte!" ozývá se důrazně zvenku. Indická armáda! "Tady nejste v bezpečí pane," opakují do zemdlení. Snažíme se jim vysvětlit, že v bezpečí jsme si připadali až do chvíle, než přišli, ale jsou neoblomní. "Tady nejste v bezpečí, prosím spolupracujte." Nutno uznat, že jsou maximálně korektní a slušní, ovšem nic nehne s jejich plánem převelet nás jinam. Balíme stany a za doprovodu obrněného džípu odjíždíme do tmy. Naštěstí jen za roh, kde nám jejich průzkumná jednotka našla jinou louku. Sice hrbatou, ale vedle jejich základny, což je zřejmě v bezpečí. Objevuje se i její velitel. Velice slušný s velice pěknou angličtinou. Je vidět, že je mu jasné, jak moc otravní jsou, a dělá vše proto, aby nebyli. Nakonec uléháme s pocitem, že ze všech prudičů, které už jsme na cestách potkali (a že jich bylo), byli tihle nejméně prudiví. A pak nám dochází ještě jedna věc. Oni se tady skutečně nemusí cítit bezpečně, ono to moc nevypadá, že by o jejich přítomnost Kašmířané stáli.

Výškový rekord pro trabanta (Indie)

Silnice se točí v serpentýnách výše a výše, ale asfalt nemizí. Začínáme věřit, že to zvládneme! Čtyři tisíce jsou za námi, čtyři a půl... náš první cíl je 4868 metrů nad mořem, největší výška, kam jsme vyjeli v Andách, s velkou pravděpodobností největší výška, kam kdy vyjelo dvoutaktní auto. 4850, 4860... sakra, proč ta silnice klesá?! 4850, 4876... Jo! Už jsme výš, než jsme, kdy byli! A pět tisíc! Náš šest let starý sen z Jižní Ameriky se splnil! A teď nejvýše, jak to půjde! Další a další zatáčky, ujetá vzdálenost stoupá rychle, výška už tolik ne. Míjíme sníh a z cesty na chvilku mizí asfalt, po pár stech metrech je zpátky. Ještě jedna zatáčka, dlouhá táhlá rovinka, pouštíme Babu dopředu, ať je tam první, tohle si opravdu zaslouží, ještě kousek a konečně jsme nahoře! Taglang la, oficiálně 5329 metrů nad mořem, dvanáctá nejvyšší sjízdná silnice světa a náš rekord!

Únos pod kamerami (Čína)

Venku už je dávno tma, když konečně přes mohutnou posuvnou závoru vyjíždíme ven. V land roveru sedí čínský voják, který má zřejmě hlídat, abychom se neztratili. Šlo by to ale opravdu jen těžko. Cestu z obou stran lemuje ostnatý drát a doslova na každém kilometru je kamera! Některé na nás ze svého bílého stožáru jen tak zdánlivě nezúčastněně zírají, ale jsou tu i jiné, velké. A to je jiná liga! Ty nás totiž fotí s bleskem, zepředu i zezadu. Do očí napálí bílé světlo, jak kdyby vybuchla světlice. Těžko říci proč nemají infra blesk jako naše radary, ale je možné, že klidně proto, že tohle působí děsivěji a říká to: "Občane, strana a vláda tě vidí!". A právě tyhle kamery Marek začal podjíždět bez držení s rukama i nohama roztaženýma jak žába. Zdá se, že soudruzi z Čínské lidové republiky budou mít slušnou sbírku létajícího Slobodníka!

Klesáme níž a níž. Land rover s naším strážcem dávno zmizel někde dole. "Moc nás nestráží," říkáme si. Když se ze tmy vyloupne krabicová záď a zářícím mobilem zuřivě mávající Číňan. Usnul a šofér land roveru neviděl důvod, proč zpomalovat, a tak ho trochu unesl. Když se náš strážce probudil, byl zděšený, že nás ztratil a vážně se mu ulevilo, když nás našel.

Kolem světa na laně (Uzbekistán)

Silnice jsou děravé, ale přesto jedeme a lámeme rekordy v počtu ujetých kilometrů za den. Jsme blíž a blíž, pomalu padá noc, ale už jen necelá stovka, to zvládneme... a maluch zastavuje. Tohle maličké autíčko se začíná více a více rozpadat a čím déle jede, tím více si uvědomujeme, jaký je trabant tančík. Snad všechny důležité součástky jsou ve fiátku proti trabantu poloviční. "Co tentokrát?" ptáme se. "Dělá to vážně oporný zvuk," hlásí pilot malucha Honza. A ten zvuk je opravdu děsný, jako by něco velkého drhlo o něco ještě většího.

Zapojíme malucha za trabanta a ploužíme se Samarkandem, nejvýchodnějším městem první cesty. Právě tady se všechny naše výpravy propojí. Takhle jsme si ale slavnostní objetí světa nepředstavovali. Chceme se dostat k monumentálním zbytkům mešity Bibi Chanum, nejvýchodnějšího bodu naší první cesty. Jenže časy se mění. Tam kde bývala silnice, po níž se mezi auty proplétali oslíci, je pěší zóna, po které jezdí elektrické autobusky pro turisty, Uzbeci na kolech z půjčovny a kolem je alej obchůdků se suvenýry. Tady už to nepůjde. A tak se chvíli motáme městem, až nás semafory zavanou k mauzoleu Amira Timura, takového uzbeckého kapku drsnějšího Karla IV. Jeho hrobka se mešitě Bibi rozhodně vyrovná! Uděláme si vítěznou fotku, napneme lano a jdeme hledat azyl. Nakonec vymontujeme celý motor i s převodovkou... a na nic nepřijdeme, a tak to celé zase složíme a ono je to opravené. Těžko najít lepší příklad opravy stylem "rozeber to a zase slož".

Nad Samarkandem září rudý Měsíc nejdelšího zatmění, jaké zažijeme, a my s úsvitem vyrážíme dál. Nebýt malucha, neviděli bychom ho v tak monumentálních kulisách.

Žluté trabanty Dana Přibáně

Žluté trabanty Dana Přibáně:


 
 
 
 
Nastavení fotogalerie

Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | admin | registrace | podmínky | mapa stránek | diskuzní fórum